Legislativní úprava a dokumentace transferových cen

Transferové ceny jsou v České republice upraveny zejména v zákoně č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. V § 23 odst. 7 tohoto zákona je ustanoveno základní pravidlo pro transferové ceny a jsou zde vymezeny spojené osoby. Spojenými osobami se podle tohoto zákona rozumí:

  • kapitálově spojené osoby, pro které platí, že pokud se jedna osoba přímo nebo nepřímo podílí alespoň 25 % na kapitálu nebo hlasovacích právech druhé osoby nebo více osob, pak jsou všechny tyto osoby osobami spojenými
  • jinak spojené osoby, kterými jsou osoby
  • kdy se jedna osoba podílí na vedení nebo kontrole jiné osoby,
  • kdy se shodné osoby nebo osoby blízké podílejí na vedení nebo kontrole jiných osob, tyto jiné osoby jsou vzájemně osobami jinak spojenými. Za jinak spojené osoby se nepovažují osoby, kdy je jedna osoba členem dozorčích rad obou osob,
  • ovládající a ovládaná a také osoby ovládané stejnou ovládající osobou,
  • blízké,
  • které vytvořily právní vztah převážně za účelem snížení základu daně nebo zvýšení daňové ztráty.

Od roku 2006 je zákoně o daních z příjmů ustanovena možnost daňového poplatníka zažádat daňovou správu o závazné posouzení způsobu, jakým byla vytvořena cena sjednávaná mezi spojenými osobami. O závazné posouzení mohou požádat všechny osoby (i právnické osoby, jejichž založení se teprve předpokládá), které si chtějí být jisté, že způsob, jakým tvoří cenu účtovanou v transakcích se spojenými osobami, je v souladu se zákonným ustanovením obvyklé ceny. Zákon neuvádí přesný obsah ani formu žádosti o vydání závazného posouzení, nicméně vyjmenovává minimální rozsah informací, které musí žádost obsahovat. Rozhodnutí o závazném posouzení se vydává buď na dobu určitou, nebo na dobu neurčitou, maximálně však na dobu 3 let a je pro správce daně závazné. Pro osobu, která podávala žádost, vydané rozhodnutí závazné není.

Naše kancelář má již zkušenosti s podáváním žádostí o závazné posouzení v České republice a námi podávané žádosti byly akceptovány správcem daně a bylo k nim vydáno pozitivní rozhodnutí správce daně.

V případě Vašeho zájmu jsme připraveni Vám zpracovat žádost o závazné posouzení způsobu, jakým byla vytvořena cena sjednávaná mezi spojenými osobami.

Na problematiku transferových cen se dále vztahují některá ustanovení zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a to zejména ustanovení upravující obecná pravidla závazných posouzení, pokuty, úroky z prodlení a obecné zásady pro dokazování v daňovém řízení a možnost uložení záznamní povinnosti.

Výše zmíněná zákonná ustanovení upravují zejména postup správce daně v rámci daňového řízení a stanovují princip tržního odstupu, který by poplatníci obchodující ve skupině měli dodržovat. Nezmiňují však způsob, jak lze ceny na úrovni tržního odstupu stanovit. Z tohoto důvodu vydalo Ministerstvo financí České republiky následující výkladové pokyny:

  • Pokyn č. D – 332 účinný od 1.1.2011 (nahrazující původní pokyn D-258) = implementace Směrnice OECD o převodních cenách pro nadnárodní podniky a daňové správy
  • Pokyn č. D – 333 účinný od 1.1.2011 (nahrazující původní pokyn D-292 vč. dodatku) = zavedení závazného posouzení
  • Pokyn č. D – 334 účinný od 1.1.2011 (nahrazující původní pokyn D-293) = k rozsahu dokumentace k převodním cenám

Řešení mezinárodních problémů v oblasti transferových cen upravují dvoustranné mezinárodní smlouvy o zamezení dvojího zdanění. Ty definují princip tržního odstupu a uvádějí, jakým způsobem má postupovat správce daně při jeho nedodržení. Případný spor jsou státy povinny vyřešit vzájemnou dohodou.

Česká republika s účinností k 1. říjnu 2006 přistoupila k Úmluvě o zamezení dvojího zdanění v souvislosti s úpravou zisků sdružených podniků (tzv. Arbitrážní konvence). Cílem této Arbitrážní konvence je upravit procesy při řešení sporů, které mohou vzniknout při následných úpravách zisků plynoucích z transakcí mezi spojenými osobami v EU správcem daně a tím zabránit dvojímu zdanění. Arbitrážní konvence zaručuje vyřešení sporu v oblasti zamezení dvojího zdanění do 3 let, což lze považovat za její největší přínos oproti dvoustranným smlouvám o zamezení dvojího zdanění.

Česká republika je od roku 1995 členem OECD. Ta v roce 1979 vydala Zprávu o převodních cenách a nadnárodních podnicích, jež byla v roce 1995 přepracována na Směrnici o převodních cenách pro nadnárodní podniky a daňové správy. Směrnice OECD uvádí metody a doporučení pro stanovení cen mezi spřízněnými osobami, daňovým správám dává doporučení jak postupovat v daňovém řízení a uvádí i řešení některých zvláštních případů transakcí (nehmotný majetek, služby, podílení se na nákladech apod.). Z pohledu české legislativy není Směrnice OECD právně závazná, ale její využití pro účely posouzení převodních cen doporučuje výkladový pokyn Ministerstva financí České republiky D‑300. Základní principy Směrnice OECD byly zpracovány pokynem Ministerstva financí České republiky D-258, který vysvětluje, jak Směrnici vykládat, aby byla v souladu s právním rámcem ČR. Základní principy Směrnice OECD byly zpracovány pokynem Ministerstva financí České republiky D-258 (nyní nahrazeným pokynem D-332), který vysvětluje jak Směrnici vykládat, aby byla v souladu s právním rámcem ČR. Příslušné výše uvedené pokyny i samotnou Směrnici naleznete ke stažení v sekci Relevantní předpisy.